Panství Bučovice

Dochované historické hraniční kameny na bývalém bučovickém panství se vztahují k šlechtickému rodu Lichtenštejnů. Tento rod se k  držení Bučovic dostal v roce 1604, kdy Kateřina Černohorská z Boskovic vzala svého manžela Maxmiliána I. z Lichtenštejna (1578–1643) na spolek na tvrz a městečko Bučovice a vsi náležející k bučovickému panství. Byly to tyto obce: Bučovice, Bohuslavice, Brankovice, Kloboučky, Kožušice, Letošov, Malínky, Marefy, Mouchnice, Nemotice, Nevojice a Snovídky. V roce 1630 byly přikoupeny Uhřice a roku 1633 statek Nemochovice. Po Maxmiliánově smrti roku 1643 zdědil Bučovice jeho synovec Karel Eusebius (1611–1684). Po něm držel panství v letech 1684–1712 jeho syn Jan Adam Ondřej (1657–1712), který k němu roku 1707 přikoupil díl Černčína.

Janem Adamem Ondřejem vymřela po meči Karlova linie lichtenštejnského rodu. Většina lichtenštejnských majetků včetně bučovického panství pak přešla do rukou knížete Antonína Floriána (1656–1721) z Gundakarovy linie. Po Antonínu Floriánovi stála v čele rodových držav (a s nimi i Bučovic) následující knížata: Josef Jan Adam (1721–1732), Jan Nepomuk Karel (1732–1748), Josef Václav Vavřinec (1748–1772), dále František Josef (1772–1781), který v  roce 1780 přikoupil statek Milonice s obcemi Milonice, Dobročkovice a Nesovice a spojil jej s bučovickým panstvím. Dále Alois I. Josef (1781–1805) který v  roce 1798 připojil k bučovickému panství statky Nové Zámky a Vícemilice. Následovali Jan I. Josef (1805–1836), Alois II. Josef (1836–1858) a Jan II. (1858–1929).

Nejstarší známý lichtenštejnský hraniční kámen na bučovickém panství pocházel z doby Jana Adama Ondřeje z Lichtenštejna, tedy z doby kolem roku 1700. Podobu této památky známe bohužel jen z fotografie, protože kámen byl v devadesátých letech 20. století ukraden neznámým pachatelem. Jeho původní stanoviště se nacházelo u lesní cesty mezi železniční zastávkou Jestřabice a osadou Jestřabice (v současnosti místní část Koryčan). Na straně obrácené k bučovickému panství byla znázorněna koruna a iniciály IAAFVL = Iohann Adam Andreas Fürst Von Liechtenstein, tedy Jan Adam Ondřej kníže z Lichtenštejna.

Ukradený hraniční kámen Jana Adama Ondřeje z Lichtenštejna s korunou a iniciálami IAAFVL.

Další hraničníky pocházejí z doby knížete Josefa I. Jana Adama z Lichtenštejna. Ten stál v čele rodu v letech 1721–1732 a správě svých statků věnoval značnou péči. To se projevilo i četnými revizemi hranic bučovického panství, při nichž bylo osazeno velké množství hraničních kamenů. Tyto kameny byly opatřeny vyobrazením knížecí koruny a ozdobným monogramem JAFVL = Josef Adam Fürst Von Liechtenstein = Josef Adam kníže z Lichtenštejna. Doposud se podařilo nalézt deset hraničních kamenů tohoto typu. Pocházejí z let 1725, 1728 a 1729.

Dobře zachovaný hraniční kámen z roku 1725 se znázorněním knížecí koruny a ozdobnými iniciálami JAFVL.

Trojboký hraniční kámen z roku 1725. V horní části kamene jsou patrné pozůstatky ozdobných iniciál JAFVL, pod nimi písmena HB a letopočet.

V letech 1748–1772 spravoval lichtenštejnské rodové majetky kníže Josef Václav z Lichtenštejna, úspěšný vojevůdce a diplomat ve službách císaře Karla VI. a císařovny Marie Terezie. Josef Václav z Lichtenštejna nechal v roce 1753 některé úseky hranic bučovického panství osadit důkladnými mezníky ozdobenými knížecí korunou a iniciálami JWVL = Josef Wenzel Von Liechtenstein (Josef Václav z Lichtenštejna). Většina těchto hraničních kamenů se bohužel v nedávné minulosti stala kořistí zlodějů.

Hraniční kámen z roku 1753 s knížecí korunou a iniciálami knížete Josefa Václava z Lichtenštejna.

Kromě hraničních kamenů s iniciálami členů lichtenštejnského rodu se na území bučovického velkostatku vyskytovalo mnoho mezníků označených písmeny HB (Herrschaft Butschowitz, tedy panství Bučovice). Tyto mezníky doplňovaly řady starších kamenů na hranicích panství, vyznačovaly však také vrchnostenské pozemky a knížecí lesní revíry. Byl-li mezník použit k vymezení hranic polesí, pak byl opatřen navíc ještě zkratkou názvu revíru (například NR = Newojitzer Revier = nevojický revír, BR = Bohuslawitzer Revier = bohuslavický revír, HR = Halusitzer Revier = haluzický revír).

Mezník nevojického polesí. Na kameni jsou vysekána písmena HB = Herrschaft Butschowitz, pořadové číslo 28 a zkratka NR = Newojitzer Revier.

Novější lichtenštejnský mezník s písmeny FL = Fürst Liechtenstein = kníže Lichtenštejn.

Pozdější lichtenštejnské mezníky z 19. století a počátku století dvacátého nesly již pouze jednoduché iniciály FL. Písmena znamenají Fürst Liechtenstein, tedy kníže Lichtenštejn. Zkratka je často provedena v podobě ligatury, v níž je písmeno F zrcadlově obráceno. Těchto hraničníků se dochoval velký počet. Byly jimi označovány nejen hranice panství, ale i hranice panských lesů a polí.

Zdroje

• Autor: Matouš Jirák
• Foto: Pavel Novák, Tomáš Pjevič, Ljuba Heimrichová, Matouš Jirák

Použitá literatura a prameny

• HEIMRICHOVÁ, L.: Hraniční kameny v okolí Bohuslavic u Kyjova. Malovaný kraj 44, č. 1, 2008, s. 9.
• HOSÁK, L.: Historický místopis země Moravskoslezské. 2. vyd. Praha 2004.
• JIRÁK, M.: Hraniční kameny v oblasti Ždánicka. Věstník Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích 23, 2014, s. 38–42.
• JIRÁK, M.: Lichtenštejnské hraniční kameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, část I., panství Bučovice a Ždánice. Vyškovský sborník XII, 2017 [v tisku].
• JIRÁK, M. – OLBRICHT, S.: Památníky knížete Jana II. z Lichtenštejna. Dostupné online: http://jubilejnikameny.euweb.cz.
• KRAETZL, F.: Das Fürstentum Liechtenstein und der gesamte Fürst Johann von und zu Liechtenstein‘sche Güterbesitz. 7. vyd. Brünn 1903
• KRAMOLIŠ, Č.: Bučovský okres. Vlastivěda moravská. Brno 1900.
• KRATOCHVÍL, A.: Dějiny Bučovic za prvních Lichtenštejnů. Praha, b.d.
• KRATOCHVÍL, A.: Dějiny Bučovic do smrti Karla Eusebia z Lichtenštejnů (–1684). Praha, b.d.
• KRATOCHVÍL, A.: Dějiny Bučovic do smrti Josefa Jana Adama z Lichtenštejnů (–1732). Praha, b.d.
• KRATOCHVÍL, A.: Dějiny Bučovic do smrti Františka Josefa z Lichtenštejnů (– 1781). Praha, b.d.
• KRÁTKÝ, P.: O hraničních kamenech v Chřibech. Vřesovický zpravodaj 1/2016, s. 4–5.
• ŽARDECKÝ, J.: Hraniční kameny na bohuslavickém katastru. Malovaný kraj 34, č. 1, 1998, s. 12–13.