Panství Kvasice

Kvasické panství vlastnil do roku 1610 Adam Kravařský ze Šlevic, po něm v letech 1610 – 1614 Václav Mol z Modřelic. Ten prodal roku 1614 Kvasice evangelickému šlechtici Jiřímu staršímu Bruntálskému z Vrbna. Jiří se zúčastnil stavovského povstání, ale ještě před pobělohorskými konfiskacemi roku 1620 zemřel. Jeho majetek byl zabaven, avšak kvasické panství prodala královská komora pozůstalé vdově Aleně Bruntálské z Vrbna. Alena Bruntálská se roku 1626 podruhé provdala za Jana z Rottalu, který byl majitelem sousedního napajedelského panství. Jan z Rottalu od své manželky roku 1636 Kvasice koupil. V té době ke Kvasicím patřil Bělov, Střížovice, Sulimov, Trávník a pozemky zpustlé Nové Dědiny. Po roce 1636 převedl Jan z Rottalu od napajedelského panství ke kvasickému velkostatku vsi Kostelany, Lubnou a Vrbku. V roce 1656 byla obnovena pustá ves Nová Dědina.

Jan z Rottalu byl mocným a vlivným mužem, kterému se podařilo rozšířit své majetky o několik dalších panství, mimo jiné o Holešov a  Bystřici pod Hostýnem. V roce 1641 byl povýšen do stavu říšských hrabat. Mezi poddanými se mu přezdívalo „zlý Rottal“, protože se k nim choval velmi tvrdě. Omezoval jejich práva a vyžadoval nové poplatky a roboty. Angažoval se také při krutém potlačení několika povstání, například valašských rebelií v roce 1644.

Po smrti Jana z Rottalu zdědil kvasické panství, Napajedla, Tlumačov a Otrokovice jeho synovec Julius Vilém z Rottalu. Když Julius Vilém roku 1691 zemřel, zůstal po něm nezletilý syn František Helfried, za něhož do roku 1702 spravoval panství jeho poručník. František Helfried odešel na věčnost již v roce 1709. Panství pak spravovala vdova Marie Margareta, rozená hraběnka z Herbersteinu. V roce 1730 předala Kvasice a ostatní majetky svému synovi Jáchymu Adamovi.

Jáchym Adam hrabě z Rottalu stál v čele kvasického panství až do své smrti v roce 1746. Za něj byla v roce 1736 revidována hranice se zdouneckým panstvím. K vymezení této hranice byly použity hraniční kameny s ozdobnou iniciálou majitele panství G AR = Graf Adam Rottal (hrabě Adam Rottal). Na zdounecké straně nesou tyto kameny Kristův monogram IHS, tedy symbol jezuitského řádu, který byl v té době vlastníkem Zdounek.

Hraniční kámen kvasického panství s iniciálami G AR = Graf Adam Rottal – hrabě Adam z Rottalu.

Až do roku 1746 měly Kvasice stejné majitele jako sousední napajedelské dominium. To se však úmrtím Jáchyma Adama změnilo. Jáchym Adam byl posledním mužským příslušníkem své rodové linie. Napajedla byla součástí fideikomisu zřízeného již v roce 1692, proto připadla Leopoldovi z Rottalu z holešovské větve rodu. U kvasického panství vznikly v roce 1746 nejasnosti, zda k fideikomisu patří, či nikoliv. K dědictví se hlásila vdova po Jáchymu Adamovi jako poručnice nezletilých dcer. Platnost jejího nároku se zakládala na tvrzení, že Kvasice k rottalskému fideikomisu nenáleží. Mezi holešovskými Rottaly a vdovou vznikl spor, který ukončila až císařovna Marie Terezie roku 1755 tím, že prohlásila panství kvasické za alodiální. Kvasice tedy nakonec připadly vdově a třem dcerám po Jáchymu Adamovi. Nejstarší dcera Marie Anna se roku 1757 provdala za Františka Adama hraběte z Lamberka. V roce 1763 získala podíly svých sester a  stala se jedinou majitelkou panství. Od té doby náležely Kvasice Lamberkům. Tím se však osudy kvasického a napajedelského panství nadobro rozešly a bylo třeba provést revizi hranice mezi nimi, tím spíš, že mezi poddanými obou dominií již existovaly rozepře o užívání pastvin na území sousedního panství.

Přestože bylo v roce 1747 ustanoveno, že hranice mezi napajedelským a kvasickým panstvím se mají tam, kde dosud vymezeny nejsou, vymezit během čtyř týdnů „obyčejnými znaky hraničnými“, k tomuto vymezení došlo pouze částečně a asi jen v menším rozsahu. Ještě v roce 1756 vyčítal napajedelský pán František Antonín Rottal majitelce Kvasic, že „posud nejsou hranice mezi panstvím Napajedelským a sirotčím statkem Kvasickým upraveny a adjustovány“. Tento stav na mnoho let zablokoval řešení konfliktů, které se týkaly užívání pozemků na sporných územích. Například napajedelští poddaní z Halenkovic měli platit luční činži (poplatek za užívání louky) obci Vrbka, avšak nebylo jasné, zda ona louka patří ke Kvasicím, proto byla činže nějakou dobu zadržována, na což si Vrbečtí stěžovali.

Jiný spor se týkal starého práva kvasických poddaných z Bělova užívat pastvin u Žlutavy, za což napajedelské vrchnosti pravidelně platili. Bělovští měli starou listinu z roku 1573, která jim dávala výsadu pást dobytek v lese v době, kdy ještě neexistovala ves Žlutava. Po vzniku Žlutavy si Bělovští stěžovali, že Žlutavští užívají část jejich pastvin, ale poplatky vrchnosti odvádí jen Bělov. V roce 1689 sice došlo k úřednímu narovnání, avšak spory se táhly dál. Roku 1693 žádal Bělov o snížení činže za pastvu. V roce 1725 zase Žlutavští nechtěli dovolit Bělovským pást dobytek v Kyliance a sebrali obecnímu pastýři houni a boty. V roce 1755 byla výsada Bělovských pozměněna listinou, kterou vydal Julius Vilém z Rottalu. Spory však pokračovaly i potom a občas při nich došlo i k násilnostem. Napajedelská vrchnost ještě v roce 1775 výše uvedené požadavky Bělova a Vrbky odmítala, a tak došlo k několika konfliktům Bělovských s napajedelskými polesnými. Aby nenastaly nové mrzutosti, měla se v roce 1775 sejít komise a sporné záležitosti vyšetřit.

Hraniční kámen z roku 1747 mezi kvasickým a napajedelským panstvím. HK = Herrschaft Kwassitz (panství kvasické).

Od poloviny 18. století do roku 1818 probíhal také hraniční spor mezi Vrbkou a Těšany. Konflikt vyvolala Vrbka svými žalobami, že se jí krátí hranice, při však nakonec prohrála.

V roce 1767 byla revidována hranice mezi kvasickým a  stříleckým panstvím. Vzniklo zde několik hraničních kamenů s nápisem EL HK. Zkratka HK odpovídá názvu kvasického panství (Herrschaft Kwasitz). Význam zkratky EL zatím není zřejmý, písmeno L se však téměř jistě vztahuje k rodu Lamberků.

Hraniční kámen z roku 1767 s písmeny EL HK. Nápis HK znamená Herrschaft Kwasitz (panství Kvasice). Zkratka EL souvisí s rodem Lamberků, kteří v té době panství drželi.

Zdroje

• Autor: Matouš Jirák
• Foto: Pavel Novák, Tomáš Pjevič, Jan Nejezchleb

Použitá literatura a prameny

• HOSÁK, L.: Historický místopis země Moravskoslezské. 2. vyd. Praha 2004.
• KOLMANOVÁ, H.: Obec Spytihněv jako součást napajedelského panství. Nepublikovaná diplomová práce obhájená na MU v Brně, Brno 2009.
• PEŘINKA, J.: Kroměřížský okres. Vlastivěda moravská. Brno 1911.
• PRASEK, V.: Paměti městečka Napajedel a dědin k panství napajedelskému ode dávna příslušných. Valašské Meziříčí 1881.
• SOVA, V.: Dějiny Napajedel a blízkého okolí. Uherské Hradiště 1928.
• SOVA, V.: Osudy bývalého napajedelského panství z let 1750 až 1935. Kroměříž 1937.
• TESAŘ, P.: Archiv Skopalíkův v Záhlinicích. Tlumačov 1923.