Lenní statek Strážovice


Nejstarší zmínka o Strážovicích pochází z roku 1131. Strážovice tehdy náležely k majetku břeclavského kostela. Později se staly lénem olomouckého biskupství. Lenní vztah původně znamenal, že vlastník propůjčil panství, statek či pozemky dočasnému držiteli (leníkovi), který se mu za to takzvaným manským slibem zavázal k vojenské či jiné pomoci. V pozdějších dobách ztratil lenní vztah na významu a stal se jen formálním. Lenní svazky jako právní vztahy v držení půdy však byly zcela zrušeny až zákonem z roku 1869.

V držení strážovického léna se vystřídala dlouhá řada příslušníků různých šlechtických rodů. V letech 1661 – 1715 zde byli Věžníkové z Věžník, po nich do roku 1723 Brabantští z Chobřan. V roce 1723 byly Strážovice uděleny v léno Františku Zikmundovi, hraběti ze Schrattenbachu, strýci tehdejšího olomouckého biskupa Wolfganga Hanibala ze Schrattenbachu. František Zikmund držel strážovické léno až do roku 1751. Jeho dobu připomíná nejen zdejší barokní zámeček, ale také hraniční kámen z roku 1727, který byl jedním z řady mezníků vyznačujících hranici se ždánickým panstvím. Kámen je v horní části otlučený, jsou na něm však ještě patrné pozůstatky propletených písmen LS. Tato písmena znamenají „Lehensgut Stražiowitz“, tedy lenní statek Strážovice. Následuje již lépe čitelná pětice písmen FSGVS a letopočet 1727. Písmena FSGVS jsou německými iniciálami lenního držitele statku: FSGVS = Franz Sigismund Graf Von Schrattenbach, tj. František Zikmund hrabě ze Schrattenbachu.

Hraniční kámen

Hraniční kámen lenního statku Strážovice s iniciálami Františka Zikmunda, hraběte ze Schrattenbachu.

Po hraběti ze Schrattenbachu držel Strážovice Heřman Vavřinec z Kannengiessen, po něm pak jeho dcera Kateřina provdaná za Jáchyma Alberta Hesse. Následoval jejich syn Heřman František. Od roku 1856 držel lenní statek Josef rytíř z Wiedmannu. Od něj koupil Strážovice roku 1864 kníže Jan II. z Lichtenštejna a připojil je ke ždánickému velkostatku. Když byly zákonem zcela zrušeny lenní svazky, staly se Strážovice součástí lichtenštejnského velkostatku Ždánice i po právní stránce.

Zdroje
  • Autor: Matouš Jirák
  • Foto:Matouš Jirák
  • Kresba: Matouš Jirák
Seznam literatury
  • HOSÁK, L.: Historický místopis země Moravskoslezské. 2. vyd. Praha 2004.
  • HURT, R. a  kol.: Kyjovsko. Vlastivěda moravská. Brno 1970.
  • Ottův slovník naučný. XV. díl. Praha 1900. s. 851– 856.
  • RAMEŠ, V.: Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha 2006.