Informační panel Ranšperk

Historie

Byl Ranšperk původně německou kolonizační osadou, nebo vsí s hrádkem, který kontroloval obchodní komunikaci překonávající jižní část Chřibů?

Ranšperk

Hrádek u Vřesovic na podzim.

Pozůstatky malého hrádku se nacházejí na nedalekém pahorku zvaném Hradištěk, avšak problematické zůstává jeho přiřazení k místnímu osídlení. Mohl tento hrádek patřit k Vřesovicím? Pocházeli snad právě odtud stejnojmenní vladykové erbu půlměsíce? Písemné prameny o hrádku mlčí. Nevíme, kým a kdy byl vystavěn, ani za jakých okolností zanikl. Podle nalezené keramiky můžeme jen usuzovat, že se tak stalo někdy ve 13. nebo na počátku 14. století.

O vsi s názvem Ranšperk se poprvé dovídáme v roce 1370, kdy moravský markrabě Jan Jindřich daroval brněnským augustiniánům část Vřesovic s kaplí sv. Klimenta a ves Ranšperk s lesy, které k ní náležely. Ranšperk patřil markraběti jen ze dvou třetin, zbývající třetinu střídavě vlastnila drobná šlechta – např. v roce 1391 byl jejím majitelem Jindřich ze Zástřizl.

Ranšperk

Hrádek u Vřesovic v létě.

Od roku 1398 držel tuto třetinu Šemík z Újezda, jenž ji 13. května roku 1414 prodal proboštu Petrovi z kláštera sv. Klimenta. Celá ves se tak na čas stala majetkem augustiniánského řádu v Brně a jak dokládají pozdější zápisy, pověřil tento konvent správou místního majetku mnichy z již zmíněného kláštera sv. Klimenta. Dovídáme se ale, že Šemík z Újezda nezapsal, ač tak slíbil, prodej Ranšperka do zemských desek, a po jeho smrti se svého věna domáhala zpět vdova Anna z Labut.

Za husitských válek byl klášter sv. Klimenta poničen a mnišský řád se přestěhoval do Vřesovic. Jeho pobyt je zde doložen tzv. půhonem (žalobním nárokem), v němž Anna z Labut v roce 1437 pohání před soud probošta Petra z Vřesovic pro 50 hřiven grošů za to, že drží její dědičný majetek Ranšperk. Vzájemný spor trval několik desítek let, až byl nakonec prodej soudně uznán za neplatný. V roce 1464 prodala Anna z Labut svoji část Ranšperka i blízké Labuty Jindřichovi z Dobrčic. V té době se ovšem již ves zmiňuje jako pustá.

Augustiniánům se po čase opět podařilo sjednotit veškeré místní statky, avšak brněnský konvent měl v důsledku husitských válek stálé finanční potíže, a svůj majetek proto zastavoval. Od roku 1542 držel v zástavě veškerý zdejší majetek Jiří Pušman z Perstorfu. Osm let nato bylo vše na přímý příkaz císaře Ferdinanda I. vráceno zpět do klášterní správy. Dne 15. května 1564 augustiniáni zastavili Vřesovice s příslušenstvím královskému městu Kyjovu. V zástavní smlouvě není název Ranšperk uveden. Smlouva je opatřena pečetí převora Jiříka a pečetí konventu augustiniánského kláštera sv. Tomáše v Brně.

Poslední zmínka o zaniklé vsi Ranšperk je obsažena v prodejní smlouvě z 5. července roku 1577. Tehdy byla v Olomouci podepsána smlouva mezi převorem kláštera a zástupci města Kyjova, kterou klášter prodává ves Vřesovice městu za 2 600 zlatých.

Terénní nákres hrádku

nakres

Dochované zbytky sídla byly objeveny v roce 1983. Protáhlý ovál centrálního pahorku s osami 30 a 15 m chránil věnec okružního příkopu a valu. Příkop měl šířku přibližně 10 m, a protože val dnes již téměř zanikl, lze vidět pouze terénní nerovnosti. Na mírnější severní straně byl val zdvojený a jeho příkop mířil do rozsedliny oddělující na západě hrádek od stoupajícího terénu. Pahorek převyšuje dno rozsedliny o 5,5 m. V současné době zde již nejsou žádné stopy po zástavbě, která byla jistě dřevěná.

Terénní pozůstatky hradiště nad Vřesovicemi.

Ranšperk v literatuře

Regionální historik, romantický badatel, pedagog a duchovní František Přikryl, jenž napsal knihu Sv. Kliment u Osvětiman, ztotožňoval ves Ranšperk s Horenčicemi. Právě tak se dle něj vesnice jmenovala a ležela nad cihelnou u Hruškovského dvora. Podle archeologa Vladimíra Nekudy se v severní části katastru Žeravic, mezi dnes již rovněž zaniklými Hruškovicemi a Žeravicemi při potoku směrem od Osvětiman, nacházela ves s názvem Hořenčice. Ta ale definitivně zanikla v roce 1538 a její území připadlo Žeravicím. V 16. století se tam rozkládaly dva rybníky a hořenčický mlýn.

rekonstrukce

Jaká asi byla podoba dřevěného hrádku s obytnou věží ve 14. století?
Rekonstrukce dřevěného hrádku v německém Kanzachu.

Zaniklá ves Ranšperk byla v pramenech vždy spojována s Vřesovicemi, sv. Klimentem u Osvětiman a blízkými Labuty. Po jejím zániku se z ní život patrně přesunul do blízkých Vřesovic a Labut. Polohu této zaniklé vesnice německého jména i rámcové datování života na nedalekém hrádku by pomohl zjistit odborný archeologický průzkum.

Prodejní listina

listina

Klášter sv. Tomáše prodává ves Vřesovice městu Kyjovu. 5. 7. 1577, Olomouc.
Státní okresní archiv Hodonín, fond Archiv města Kyjova, inv. č. 24.

Přepis listiny

Léta Páně tisícího pětistého sedmdesátého sedmého v pátek po svatým Prokopu v městě Olomouci na milostivé poručení jeho milosti nejasnějšího a nejnepřemožitelnějšího knížete a pána pana Rudolfa Druhého z Boží milosti voleného římského císaře, uherského a českého krále, arciknížete rakouské a markrabí moravského a pána pana našeho nejmilostivějšího námi Hanušem Haugvicem z Biskupis na Račicích, podkomořím markr. moravs. Bohuši Kokorským z Kokor na Laškově nejvyšším hofrychtýřem týhoš markr. Matyášem Žalkovským z Žalkovic na Dobromilicích, jeho milosti římského císaře, uherského krále prokurátorem v týmž markrabství moravským velebným knězem Augustinem Klementýnem převorem kláštera svatého Tunny blíž města Brna a konventem jeho z jedné a moudrými a opatrnými purkmistrem a Radou i vší obci města Kyjova z strany druhé stala se smlouva trhová dobrovolní docela dokonalá a to taková, jakož jest nebožtík kněz Jiřík převor kláštera svatého Thuny jmenovaným měšťanům kyjovským pře léty třinácti ves Břesovice s pustou vsí Ronšperkem, kteréž týž lidé v držení jsou s povolením a pro potřebu jeho milosti císařský v sumě patnácti stech zlatých zastavil a potomně na to týž Kyjovský témuž knězi převorovi a konventu jeho tři sta šedesáte zlatých připůjčili, kteréžto vsi Břesovic dotčení Kyjovští sú až posavad v držení a užívání byl. A nemohúce až do tohoto času od téhož převora a konventu jeho k vejplatě své přijíti.

S povolením jeho milosti císařské jakž vejš doloženo nadepsanými vejcemi, s vinohrady a desátky vinnejmi, mezemi a hranicemi s potoky a se vším plným právem panstvím a všelijakým příslušenstvím což k tej vsi od starodávna příslušelo a přísluší a jakž táž ves v svých mezech a hranicích vyměřena a hraničena jest, nic sobě tu ani konventu týhož kláštera žádného práva, panství ani jakého vlastenství nepozůstavujíc a nezachovávajíc než to všecko jest prodal a prodává za sumu dva tisíce šest set zlatých, za jeden zlatý třidceti groši a za groš sedm peněz bílých počítajíc. Na kterúžto sumu dva tisíce šest set zlatých jest jim ta suma, kteréž sou na tu zástavu přijali osmnáct set šedesáte zlatých vyražena a ostatek, totiž sedm set štyřiceti zlatých, dotčení Kyjovští týmuž knězi převorovi a konventu jeho hned listem k zaplacení do svatého Václava příštího s rukojmiemi ujistiti mají a tak jemu a konventu jeho ta suma dva tisíce šest set zlatých vyplněna a ujištěna bejt má a proti to dotčený kněz převor nadepsané vsi Břesovic přijmouce od nich ujištění na sumu výše psanú jim postoupiti a lidi v člověčenství Kristima (?) a povinen bude, oni Kyjovští na přímluvu nás svrchu dotčených smlouvčích témuž knězi převoru kláštera vejš jmenovaného a konventu jeho podvolili obzvláště při Vánocích nejprve příštích dvě stě šedesáte zlatých půjčili na takový způsob, aby jim ty zápisem obyčejným rukojmiemi, městečka Šardic pod obstávkami ujistil, a zase nadepsaný převor nynější neb budoucí i s konventem svým počnou od svatého Václava léta příštího sedmdesátého osmého každýho roku při svatým Václavě městečko Šardic po padesáti zlatých až do zaplacení sumy dvou set šedesát zlatých proti kvitanci platiti a vydávati povinni budou.

Jestli že by pak podle této smlouvy on kněz převor nynější neb budoucí i s konventem svým ji Kyjovským takových peněz ročně jakž se nadpisuje nedával a neplatil, budou moci Kyjovští k rukojmím svým podle zápisu o to hleděti a takových peněz na nich dobývati. Než toto se v tejto smlouvě znamenitě vyměňuje, obě strany jeho mi* císařské pána našeho nejmilostivějšího jekožto krále českého, markrabě moravského, aby jeho milost císařská této smlouvy milostivě potvrditi ráčil, poníženě prositi a od takového potvrzení obě strany zaplatiti mají a povinni budou. A což se v tejto smlouvě píše, to sobě z obou stran křesťansky zdř… a vyplatiti mají a povinni budou. Tomu na svědomí my svrchu psaní smloučí. Tyto dvě smlouvy v jedno stejná slova sme sepsali a pečeti naše vlastní k nim přivěsili a každé straně jednu v jedno stejná slova sepsanú dali. Stalo se léta a dne nahoře psaného.

*mi – zkratka milosti

Víte, že…

Husitský hejtman Jakoubek pocházel z moravské vladycké rodiny z Vřesovic? V písemných pramenech většinou vystupuje jako Jakub, Jakoubek z Moravy či podle svých později nabytých sídel. Doba jeho příchodu do Čech není známa. Roku 1426 se podílel na vítězství v bitvě u Ústí nad Labem, kde porazil několikatisícovou rytířskou jízdu, poté dobyl a ovládl město.

erb

Erb Jakoubka z Vřesovic

pecet

Pečeť Jakoubka z Vřesovic na listině z r. 1445 (na obrázku první zleva).

Ze Státního okresního archivu Karlovy Vary, Archiv města Žlutice, listina L 4.1445, leden 29.:
Jakub z Vřesovic a jeho syn Jan udělují městu Žlutice právo konat solný trh v trhový den nebo jiný den týdenní za každoroční dávku 5 korců soli, dva a půl korce na sv. Jiří a dva a půl korce na sv. Havla.

Zdroje
  • Autoři: Petr Krátký, Pavel Novák
  • Grafika panelu: Jakub Novák
  • Korektury textů: Vojtěch Urbančík
  • Přepis historické listiny: Blanka Pokorná
  • Fotografie: Marek Svoboda, Pavel Novák
  • Kresba erbu: Tomáš Rygl
  • Terénní nákres hrádku: podle Miroslava Plačka upravil Pavel Novák
Použitá literatura
  • BAŠČAN, M. – JILÍK, J. – ŽIŽLAVSKÝ, B.: Svatý Kliment u Osvětiman v zrcadle dějin. Hýsly 2005.
  • BAŠČAN, M. – BEZDĚČKA, P. – JILÍK, J.– ŽIŽLAVSKÝ, B.: Chřiby záhadné a mytické. Uherské Hradiště 2003.
  • BOUKAL, J.: Jakoubek z Vřesovic. České Budějovice 2016.
  • HURT, R. a kol.: Kyjovsko. Vlastivěda moravská. Brno 1976.
  • HRUBÝ, V.: Velkomoravské hradisko u Osvětiman. Brno 1961.
  • LEHKÝ, I.– SÝKORA, M. (eds.): Oltářík hrad Jakoubka z Vřesovic. Most 2015.
  • NEKUDA, V.: Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. Brno 1961.
  • PEŘINOVÁ, M.: Inventář k osobnímu fondu Františka Přikryla. Nepublikovaná bakalářská práce obhájená na Univerzitě Palackého v Olomouci. Olomouc 2016.
  • PLAČEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha 2007.
  • VESELÝ, J., M.: Svatoklimentský listář.Řím 1969.
  • ŽŮRKOVÁ, R.: Žeravice. Žeravice 1985.
SEZNAM POUŽITÝCH ARCHIVÁLIÍ
  • Pečeť Jakoubka z Vřesovic, Státní okresní archiv Karlovy Vary, Archiv města Žlutice, listina L 4
  • Trhová smlouva na ves Vřesovice ze dne 5. července 1577, Státní okresní archiv Hodonín, Archiv města Kyjova, inv. č. 24